NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Telepatie" je pro mě dlouhodobá záležitost. Šetřím si ji. Když jsem dostal její třetí díl, prolistoval jsem si ji, abych věděl, jak moc se mám těšit. Jednotlivé stránky jsem pak dávkoval po dnech. Stojí za to si ji vychutnávat. Třetí vydání konzervuje formu. Opět 150 stránek. Opět originální Andyho obálka a redakční multiúvodník, který namlsává. Popravdě musím uznat, že tentokrát tu je i pár slabších listů, vyvažuje to ale několik skvostů, které mám už teď přečtené dvakrát.
Začíná se velmi silným kusem, kterým je rozhovor s Honzou Kapákem. Výživné čtivo, které položí všechny myslitelné otázky ohledně minulosti AVENGER, studia Hellsound i Honzova působení v legendě zvané MASTER’S HAMMER. Jeden z mých nejoblíbenějších rozhovorů čísla, do kterého se podařilo vepsat spoustu informací, jež jsem nevěděl, a ve velkém otisknout i Kapákovu osobnost. Následující stránky se věnují anketě, jejíž téma jsou názvy kapel. PLEŠATÁ ZPĚVAČKA, MORKHIMMEL i CHOROBOPOP. Žánrová paleta široká a stejně tak plejáda názorů a historek, týkajících se názvů a log kapel. Zajímavé zpestření, rychlé čtení, co nenudí.
BEASTMAKER a HAUNT jsou kapely, které mě míjely. Trevora Williama Churche jsem neznal. Toto je ten rozhovor, který vám otevře dveře někam, kde jste dosud nebyli. Trevor z něj vychází jako sympaťák a jeho nakažlivá osobnost vás donutí pustit si i hudbu, kterou byste jinak minuli. Skvělá práce. Následuje Jan Tomáš, a to je druhý takový případ, jen s tím, že jeho hudbu sleduji od dob dávných, kdy začal hrát v THEMA ELEVEN. O minulosti, současnosti i budoucnosti. Čtivá záležitost z pohledu otázek i odpovědí. S Verčou z KALLE se znám osobně o dost víc, takže povídání s ní mi nedává moc nových informací, ale pár otázek na turné v Norsku nebo Verčinu práci to vynahrazuje. Rozhovor s Lukášem Sedláčkem z kapely DRUTTY mi dává vzpomenout na zinovou scénu dvacet let zpátky, je v tom dost tehdejší žoviálnosti, nicméně kapelu znám jen z doslechu a nikdy jsem na ni nenarazil živě, takže první domácí věc, která je mi méně známá.
Jeden ze zlatých hřebů "Telepatie" je tour report SEE YOU IN HELL z asijského turné. Spousta tipů, zajímavých informací, velmi čtenářsky atraktivní napsané Standou Synkem. Ať už jde o info, že v Asii většina kapel hraje set, který povětšinou nepřekročí dvacet minut, nebo že tu nejvíc frčí sbírání klasických kazet. Profilový rozhovor s PATHOLOGIST, mapující hlavně jejich historii, byl zajímavou sondou do kapely, která mě vždy tak trochu míjela.
Rozhovor s Alešem Vilingrem ze SOMNIATE je pro mě trochu překvapením. Z kapely je to rozhodně nejméně výrazný člen, byť chápu, že záměrem je tady dát prostor i méně provařeným figurám scény. Po rozhovoru s vyškovskými HUMAN FAULT je tu další pilíř čísla. Rozhovor s Davidem Šmitmajerem, který pod hlavičkou Headless Duplicated Tapes postavil impérium, jež opanovalo segment magnetofonových kazet. O mýtech kolem kazet, o tom, jak nápad na výrobnu kazet vzniknul a samozřejmě i o sběratelství. Velmi příjemný, zajímavý a netradiční rozhovor.
Profil punkové ZEMĚŽLUČI je mnohem zajímavější na počátku, kde se vzpomíná na dobu předrevoluční. Václava Dobiáše znám ještě z kapely HAWAT, což byl na domácí poměry velmi neokoukaný postrock, a pak se mi ztratil ze zorného pole. Teď se už nějakou dobu věnuje one-man projektu, který drhne hlavně drone, což vím hlavně díky rozhovoru, jenž mi Václava opět ukotvil na domácí scéně.
Další skvělý rozhovor je s Davidem Válou, který teď aktuálně hraje v LVMEN, VOLE, TÁBOR a BAHRATAL. S Davidem se pravidelně vídáme už léta na společných koncertech od dob TRANSWAGGON, ale vlastně se neznáme. Vždycky jsem z něj cítil zvláštní, maniakálně destruktivní energii a možná ho i proto podvědomě míjel. Rozhovor nahlíží v některých ohledech celkem hluboko pod pokličku tohoto svéhlavého kytaristy a po stránce slov je to nejčtivější rozhovor v celé "Telepatii".
Povídání s Kozlem z KAOSQUAD je standardní kvalitní práce, mapující dějiny kapely, působení v LAHAR i to, jaké kapely byly, řekněme, iniciační. O něco kratší, ale neméně výživný, je rozhovor s Michaelou Klocovou, která stojí za webzinem "Kids and Heroes"P. Právě ten přišel v minulém roce s tištěnou verzí, plnou autorských ilustrací. Rozhovor krom domácího zinu stáčí i k Michaely působení na Radiu Wave, projektu Czeching, zaměřujícímu se na podporu domácích kapel směrem do zahraničí, i České televizi.
Celých osmnáct stránek pak zabírá rozhovor s Kreas promotion. Promotérská crew, která je v posledních létech namočená do velké spousty koncertů. Textový mamut, který má velmi strojovou strukturu a definované tempo. Formát je stále stejný a opakující se: otázka a odpovědi většinou všech čtyř členů, v ustáleném pořadí. Tuto rozhovorovou topornost ale vynahrazuje obsah. Ten se samozřejmě týká vzniku KREAS CREW, historek ze zákulisí i celkem detailního rozboru toho, jak celé kvarteto funguje v jednotlivých oblastech. Na osmnácti stránkách jsem se ale nestihl nudit, což je u takového počinu téměř zázrak.
Anketa "Ladies of Doom" trochu vyrovnává genderové váhy a na vzorku šesti holek napříč zeměkoulí zkoumá nejen aspekty ženství v metalu, ale i klišé doomové scény. Palec nahoru za opravdu pestrý výběr holek. Třetí číslo "Telepatie" pak zavírají krátký, ale výživný rozhovor s OR, který se točí hlavně kolem nahrávky "Smutný stroje", a profilový článek o STOLEN LIVES.
"Telepatie" nastavila minulým číslem laťku hodně vysoko. Rozhovory s fanoušky tvrdé hudby, jako byl Wejška nebo Tomáš Poláček, jej velmi osvěžily. Stejně tak zpověď Petra Wágnera. I ve třetím díle jsou ale poklady. Honzové Kapákové a Tomášové Válové jsou skvěle odvedenou rozhovorovou prací, stejně tak tour report SEE YOU IN HELL. Exkluzivní postavení má ale jednoznačně David Šmitmajer a jeho povídání o kazetách. Třetí díl "Telepatie" zaslouženě vévodí žebříčku "Média roku" v anketě "Břitva". Klukům se podařilo obrodit fanzinovou scénu a udělat to současným stylem s respektem ke starým časům. Opět dávám palec hore a těším se, až si se čtvrtým dílem v ruce znovu osedlám houpací křeslo.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.